Jak jsme běželi Vltava Run 2015

Závod je za námi a nutno podotknout, že asi v každém z nás zanechal hlavně ty pozitivní dojmy. Většina z nás se s takovým typem závodu nikdy nesetkala a tak když jsem někdy začátkem roku začal ve firmě sestavovat základy týmu, zněly z většiny úst spíš slova typu "snad to dáme". A my to dali. A jak to vlastně celé bylo.

Vzhledem k tomu, že jeden člen týmu, kterého bohužel nakonec vyřadilo zranění, má nedaleko Kvildy, což byla startovní pozice závodu, chatu, vyrazili jsme do místa konání už v pátek 15. května v podvečer. Počasí na sobotu mělo být podle předpovědi velice příznívé, ale vlezlé chladno kolem 8 hodiny večerní tomu příliš nenasvědčovalo. Po registraci jsme se vydali na nocleh a netrpělivě vyčkávali ráno. Bohudík jsme se opravdu po ránu probudili do prosluněného dne a narůstající teplota dávála předzvěst krásnému závodu. Po přebrání GPS lokátoru, který se díky chybě poskytovatele stal vlastně jen štafetovým kolíkem, jsme se už soustředily jen na start, který byl naplánován na 10:15. V momentě startu jsme posedali do auta a už to začlo. Jedna předávka za druhou a my pomalu( no né zase tak pomalu) hltali kilometr za kilometrem. Vzhledem k tomu, že v týmu bylo 12 členů, používali jsme dvě auta na dopravu a tak jsme kolem 16 hodiny předávali štafetu do druhého vozu. První úseky nás všech uběhly celkem bez problémů a tak jsme vyrazili na oběd zakončený sledováním neuspěšného semifinále naší hokejové reprezentace. No co, snad se povede našemu týmu lépe. Přesunuli jsme se tedy na místo další předávky pro náš tranzit. Předávka proběhla opět bez problémů a zejména první dva běžci z našeho auta dosahovali výborných časů. No my ostatní samozřejmě taky:-). Únava sice pomalu doléhala na naše nohy, ale my jsme se nevzdávali. Párkrát jsme sice v noci zbloudili a otrhané značení v Českém Krumlově bylo k vzteku, ale co tě nezabije to tě přeci musí posílit. Další předávka, další kilometry a potom zhruba dvouhodinový nocleh ve sportovní hale v Týně nad vltavou. A už jsme znovu v autě a jedeme vstříc poslední třetí etapě našeho běžeckého snažení. Únava už je znatelná, ale odhodlání větší. A už je to tady, poslední z naší party dobíhá svůj třetí úsek na Živohošť a teď už je to v rukou pouze druhé poloviny týmu. Vyrážíme na oběd a řízeček, salát a Plznička jsou tou pravou odměnou po dvou proběhaných dnech. Při opouštění restaurace po asi 30-ti schodech vypadá většina z nás jako důchodci vracející se z celodenního nákupu v Lidlu, ale s pocitem dobře a poctivě uběhnutých kilometrů. Dali jsme do toho vše a hlavně DALI JSME TO!!! V Praze už nás čekalo jen sklízení sladkého ovoce úspěchu. Naše 52. místo, v které jsme ani v našich snech nedoufali, bylo famózní. Na všech téměř 180-ti týmech byla vidět radost, že se to povedlo. Organizace závodu bez větších chybiček, přívětivost ostatních závodníků a skvělá atmosféra nás přesvědčila o tom, že příště pojedeme znovu a dáme do toho ještě víc.