Poslední dobou nás trápí velmi nízké teploty při kterých se moc trénovat nedá. Nevím jak jste na tom vy ve vašem kraji, ale na té naší Sibiři se tento týden několikrát na teploměru blížil ukazatel k -20°C, což je spíš o zdraví. Co se týče ale sněhu, myslím, že je to super. Proběhnout se v krásném zasněženém lese......hmmm....není nad to. Bohužel poslední dobou mám nějaké dýchací potíže a tak jsem skoro 2 týdny bez souvislého tréninku. Jsem rád, že mě alespoň o víkendu vytáhl Ondra na takovou regenerační desetikilometrovku. A co vy, jak trénujete v zimě.

Protože jsem začal hodně času věnovat tréninku a hlavně proto, že dost často běhám po okolních lesích, rozhodl jsem se pro nákup trasovacího pomocníčka. Vlastně ho tedy přinesl Ježíšek, ale to už je vedlejší. Tom Tom Runner byla po delším mapování moje volba číslo jedna. Jedna přehledný displej, jednoduché ovládání, GPS, ale hlavně cena. V kategorii do 3000,- asi nenaleznete lepšího zástupce GPS hodinek na běhání. Testování je teprve na začátku, ale už teď mohu říct, že jsem nadmíru spokojen. Ihned po napojení na PC se mi do hodinek natáhla i čeština, takže co víc si přát. Teď mohu během tréninku kdykoli kouknout na údaje o běhu a nemusím pořád někde lovit telefon, no a navíc na stránkách Tom Tomu je i přehledný přehled. Vřele doporučuji.

Tento rok se toho událo mnoho. Začal jsem konečně pořádně trénovat, vyzkoušel jsem co všechno vydržím a kupodivu jsem se začal i lepšit ve svých výkonech. Nemohu zapomenout na Run Tour v Budějovicích, kde jsem během 10-ti kilometrů zažil snad všechny druhy počasí, od krásného slunce počínaje až bodavou sněhovou vánicí konče. Nejparnější půlmaratón, co jsem kdy běžel a konečně i první horský půlmaratón na Lipně, kde jsem si sáhl doslova až na dno. Naprosto jedinečný závod Vltava Run, který na každém jeho účastníkovi zanechal stopy, které se jen tak neztratí. Prostě byl to rok splněných výzev a já jsem rád, že zejména moje rodina mi v mém snažení byla vždy tou největší oporou. Díky všem, kteří mi umožnili běhat...........:-) Šťastný a veselý běžecký rok 2016

Po absolvování budějovického Night Runu v letošním říjnu jsem se ke konci roku rozhodl pro ještě jednu noční zastávku, kterou jsem chtěl symbolicky zakončit letošní sezónu, a tou byla Vánoční Praha. Běh samotný byl téměř bez chyb a jak už se stalo tradicí v roce 2015, udělal jsem si další osobák, tentokrát na 5 km za 22:23. Organizace na tomto běhu mě ovšem docela zklamala hned od začátku, kdy na výdej čísel byly 2 hodiny a čísla vydávali asi 4 děvčata. Pro 1000 lidí. A to tempo!!!! Je jasné, že fronty se tvořit budou, ovšem co se dělo zde bylo až úsměvné a chvílemi jsem si i říkal, jestli mi těch 20 minut běhu stojí za to čekání. Praho, zapracuj na sobě

Jak jsem již avizoval, začal jsem zatím předběžně s tréninkovým plánem na samotný maraton a zde bych se s vámi chtěl podělit o své počáteční pocity. Píšu předběžně, protože samotný tréninkový plán je stavěný na 20 týdnů s tím, že je zakončen závodem. Abych toto dodržel a dodržet to já chci, bude oficiální začátek tréninkového plánu někdy v polovině listopadu. Ovšem připraveným štěstí přeje a proto nechávám své tělo již teď v pohotovostní zátěži. Vždy jsem byl zvyklý chodit běhat tak 2-3x týdně a povětšinou na celkem delší trasy, tento trénink mi vyhovoval, zabíral ovšem celkem dost času. Podle nového tréninkového plánu chodím teď běhat 5x týdně, ovšem vzdálenosti kolem 5-7 km s jedním dlouhým během o víkendu. Je to lepší jak tělesně, tak i časově. Kolem 35 min denně si najde prostě každý a kdo říká, že ne, tak ten se jen vymlouvá. Kupodivu zjišťuji, že je tento druh tréninku i efektivnější. Tělo si začalo na tu stálou zátěž docela dobře zvykat a i problematické kopcovité pasáže mých tras jsou nyní bez větších potíží. Uvidíme dále. A jak vidno z přiložené fotografie, vyhlašuji konec běžeckým úrazům(alespoň doufám). :-)

Přátelé už je to tady. Po registraci na maraton v Paříži, který se bude konat příští rok v dubnu mi bylo přiděleno startovní číslo a tudíž už není cesty zpět a není místo pro výmluvy. Trénink už je v plném proudu a i když to znamená, že běhám 5x týdnně je to o poznání efektivnější, protože jednotlivé jednotky jsou kratší. Postupně budu přinášet zkušenosti z trénování a poznatky o nastaveném 20-ti týdenním tréninkovém plánu. A na závěr jak se říká "Poražení se vymlouvají, šampióni trénují".

Jeden z posledních závodů letošní sezóny je zdárně za mnou a nutno říci, že z celkem uspokojivým výsledkem. Říkám jeden z posledních, protože jak to tal vypadá ještě se něco ke konci roku bude možná rýsovat, ale to se ještě uvidí. Noční závod v Českých Budějovicích byl super, ikdyž nějaké ty mouchy se najdou všude. Je pravda, že k večeru už bývá zima a do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, jestli jsem zvolil dobrý běžecký outfit. Ale nakonec se ukázalo, že ano. Přece jenom se člověk tím během zahřeje. Běžců bylo 486 v cíli a tak mě celkové 57. místo mile překvapilo. Celý závod jsem se snažil držet rychlejší tempo, ale nepřepálit. Povedlo se a tak jsem celkem lehce doběl do cíle v čase 46:01, kde na mě opět čekala moje rodinka. Jediné co bych pořadatelům opravdu vytkl je absence časomíry na cílové bráně, alespoň teda ve směru doběhu a ty výsledky mohli být klidně večer už na netu. Neděle a stále nic. Jinak super závod v super světluškové atmosféře.

Ano přátelé, asi už to tak bude a já a pár mých nejbližších přátel běžců jsme se totálně zbláznili. Vím, že pro mnohé běžce je to zažitá každoroční rutina, ale pro mě jako pro totálního amatéra, který běhá 2 roky je to zatím meta nejvyšší. Myslím tím samozřejmě maraton a aby to nebylo jen tak obyčejné, je to rovnou ten Pařížský velký. Vzhledem k tomu, že firma ve které pracuji je francouzká a i pro to, že je hlavním sponzorem maratonu v Paříži, byla zde nabídka pro nás zaměstnance využít startovné zdarma a dopravu do Francie. Ze začátku se mi to jevilo jako nereálné, ale vždy jsem měl sen, že ten maraton jednou pokořím. No tak teď mám motivaci a je to už jen na mě a mém tréninku. Naštěstí běhám stále rád a tréninkový plán na 20 týdnů bude mím průvodcem. Jsem přihlášen, takže konec výmluv a makat. Jak mám napsáno na jedné mikině "Poražení se vymlouvají, vítězové trénují". Doufám, že 3. duben 2016 bude dnem, kdy uběhnu maraton.

Protože jsem se letos rozhodl, že objedu více závodů než v roce loňském, objevil jsem se krátce po 11 hodině v Runtourovém městečku v Plzni. Po vyzvednutí startovního balíčku, což bylo absolutně bez čekání, a prohlídce areálu, jsem vyrazil i s rodinkou na prohlídku blízkého okolí. Malá svačina, doplnění tekutin a už jsem se rozcvičoval nedaleko startu. Nejmladší člen našeho rodinného týmu ještě chvíli protestoval, protože chtěl být déle na klouzačce, ale už bylo na čase se pomalu řadit na startovní čáru. Jako tradičně jsem se snažil dostat poblíž vodiče na 45 min, bohužel prostor okolo něj se tak zhustil, že jsem zůstal stát v pozadí. Start. Počasí bylo běžecky ideální při teplotě okolo 20°C a krásném slunečném dni. Tempo jsem držel do 3 km na hodnotě okolo 4:20 min/km, což slibovalo slušný základ na dobrý čas. Během dalších kilometrů jsem sice trochu zvolnil, ale poslední 3 km jsem opět začal navyšovat tempo až z toho bylo další vylepšení mého dosavadního nejlepšího času na 0:45:49. Závod i díky dobré organizaci proběhl přesně podle mého očekávání a už se těším na Run Tour 2016.

Nápad okořenit si svojí běžeckou sezónu o nějaký ten extrémnější závod ve mně zrál už dlouho a potom co jsem spoluorganizoval letošní Vltava Run pro Schneider Electric Team jsem se rozhodl vyzkoušet jeden závod ze série Salomon Trail Running Cup a to konkrétně půlmaraton v Lipně nad Vltavou. Už z loňské startovní a výsledkové listiny mi bylo hned jasné, že mojí prioritou nebude umístění, ale hlavně to ve zdraví a v limitu 3 hodin zvládnout dokončit. I když závody série STRC mají už docela slušnou pověst v běžecké obci, není přeci jenom účast tak hojná jako na jiných akcích, kterých se zúčastnuji, zejména asi pro jejich obtížnější průběh. Na startu jsem se tedy ocitl mezi cca 400 závodníky, kteří už od pohledu budili běžecký respekt. Po odstartování nás hned čekal výběh do strmého kopce, za kterým jsme pro změnu zamířily na výběh Kramolínské sjezdovky. V tomto duchu pokračoval prakticky celý závod , kdy kopec následoval ostrý seběh lesem přes kořeny, balvany i napadané stromy a znovu do kopce. Opravdovým zpestřením byl výběh po požarním schodišti na vrchol Stezky v korunách stromů a její následný seběh. Pak už čekal „pouze“ výběh na Alpskou vyhlídku a poslední seběh zpět do Lipenského přístavu. Na trati jsem nechal vše a i s výsledným časem 2:29:28 jsem byl spokojen i proto, že jsem za sebou nechal bezmála 130 závodníků. Závod byl opravdu náročný, ale už teď přemýšlím o příštím ročníku. Tak kdo se přidá?